JUHÁSOVÁ ŠENITKOVÁ, I., M. KRAUS a P. NOVÁKOVÁ. Budovy a prostředí: Adresná identifikace, analýza výskytu a metodologie optimalizace vybraných složek vnitřního prostředí budov. České Budějovice: VŠTE v Českých Budějovicích, 2018, 278 s. ISBN 978-83-63767-31-0.
Abstrakt: Návrh a tvorba vnitřního prostředí v souladu s principy trvalého udržitelného rozvoje, či optimalizace již stávajícího prostředí, vyžaduje integrovaný přístup a spolupráci již od počátečních přípravných fází projektu. Při navrhování budov je potřebné hodnocení parametrů vnitřního prostředí budov ve smyslu garance kvality vnitřního vzduchu. V této souvislosti je nevyhnutelná adresná identifikace zdrojů nežádoucích škodlivin, stanovení předpokládaných zátěží interiérů budov a návrh optimalizačních opatření. Zajištění nezbytné přijatelné kvality vnitřního prostředí lze docílit minimalizací či úplnou eliminací zdrojů znečistění ve vnitřním prostředí budov. Každý návrh vnitřního prostředí by měl vycházet z fundovaných znalostí jednotlivých složek mikroklimatu. Bez komplexní analýzy výskytu škodlivin je téměř nemožné navrhnout metody a optimalizaci jednotlivých složek vnitřního prostředí budov vedoucí k optimálnímu vnitřnímu prostředí.
Klíčová slova: Prostředí budov, škodliviny, vnitřní mikroklima, optimalizace
Synergické působení jednotlivých složek vnitřního prostředí je významným determinantem kvality vnitřního prostředí. Kvalita vnitřního prostředí ovlivňuje nejen uživatelský komfort, ale také zdraví uživatelů budov. Uživatelé budov jsou permanentně vystaveni vlivům fyzikálních, chemických a biologických složek prostředí. Stav vnitřního prostředí lze definovat jako neustálou výměnu hmoty a energie, která není v žádném časovém horizontu konstantní. Kvalita vnitřního prostředí je standardně zajišťována soustavami technického zařízení budov. Pro zajištění optimálního vnitřního prostředí a komfortu uživatelů budov je nezbytné na návrh a tvorbu budov nahlížet z interdisciplinárního hlediska. V současnosti se kvalita vnitřního prostředí v budovách hodnotí převážně z hlediska tepelně-vlhkostních parametrů, intenzity větrání, koncentrace oxidu uhličitého a nadměrného hluku. Další složky vnitřního prostředí (statická elektřina, aeroionty, elektromagnetické záření, odéry, koncentrace těkavých organických látek, mikroorganismy, …) jsou velmi často opomíjeny a upozaděny. Expozice škodlivých složek, jednotlivě nebo v synergickém působení, má za následek celou řadu senzorických projevů označovaných souhrnně jako Syndrom nezdravých budov (SBS). Senzorické projevy a reakce jednotlivců na kvalitu vnitřního prostředí neovlivňují pouze koncentrace škodlivých složek, ale také doba expozice a jejich vzájemná interakce.
Zajištění kvalitního vnitřního prostředí a zdraví uživatelů je jedním z úkolů definovaných v základních principech trvale udržitelné výstavby budov. Návrh a tvorba vnitřního prostředí v souladu s principy trvalého udržitelného rozvoje či optimalizace již stávajícího prostředí vyžaduje integrovaný přístup a spolupráci již od počátečních přípravných fází projektu. V současnosti developeři, architekti či stavební inženýři nemají dostatek zkušeností s optimalizovaným návrhem vnitřního prostředí, neboť převážná většina z nich věnuje zvýšenou pozornost především energetickým úsporám, které jsou velmi často v kontrastu s hygienou vnitřního prostředí. Již na začátku projektu je nutné adresně specifikovat požadavky (okrajové podmínky) na kvalitu vnitřního prostředí a navrhnout zásady optimalizace jednotlivých složek. K dosažení komfortního a zdravého vnitřního prostředí je nezbytné zvážit a posoudit komplexnost interakčních vazeb envirosystému budovy, komfort hygieny, bezpečnost a spolehlivost prostředí s dopadem na zdraví a výkonnost. Důležitou roli hraje také budoucí vybavení a zařízení vnitřního prostředí. Například některé druhy pokojových rostlin jsou schopny eliminovat oxidy CO, CO2, SO2, aceton či benzen.
Zajištění nezbytné přijatelné kvality vnitřního prostředí lze docílit minimalizací či úplnou eliminací zdrojů znečistění ve vnitřním prostředí budov. Každý návrh vnitřního prostředí by měl vycházet z fundovaných znalostí jednotlivých složek mikroklimatu. Bez komplexní analýzy výskytu škodlivin je téměř nemožné navrhnout metody a optimalizaci jednotlivých složek vnitřního prostředí budov vedoucí k optimálnímu vnitřnímu prostředí. Výchozími podklady pro kvalitní návrh vnitřního prostředí je znalost terminologie a právních předpisů, požadavky investora, definice okrajových podmínek a vlastnosti předpokládaných materiálů. Následně je zpracována analýza a studie požadovaného komfortu, modelace vnitřního prostředí, návrh stavebního a technického řešení, regulace a měření. Stejně jako u návrhu energetických opatření by měla opatření pro zajištění kvalitního vnitřního prostředí reflektovat optimálně nákladovou úroveň.
Budovy a prostředí
