Předchozí kapitola Obsah Další kapitola

Terminologie základních pojmů

  • Budovou s téměř nulovou spotřebou energie je budova, jejíž energetická náročnost je velmi nízká. Téměř nulová či nízká spotřeba požadované energie by měla být ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů, včetně energie z obnovitelných zdrojů vyráběné v místě či jeho
  • Technickým systémem budovy je technické zařízení určené k vytápění, chlazení, větrání, pro teplou vodu či k osvětlení budovy nebo ucelené části budovy nebo pro kombinaci těchto účelů.
  • Energetickou náročností budovy se rozumí vypočítané nebo změřené množství energie nutné pro pokrytí potřeby energie spojené s typickým užíváním budovy, což mimo jiné zahrnuje energii používanou pro vytápění, chlazení, větrání, teplou vodu a osvětlení.
  • Primární energií se rozumí energie z obnovitelných a neobnovitelných zdrojů, která neprošla žádným procesem přeměny nebo transformace.
  • Energie z obnovitelných zdrojů je energie z obnovitelných nefosilních zdrojů, totiž energie větrná, solární, aerotermální, geotermální, hydrotermální a energie z oceánů, vodní energie, energie z biomasy, ze skládkového plynu, z kalového plynu z čistíren odpadních vod a z bioplynů.
  • Obvodovým pláštěm budovy se rozumí integrované prvky budovy, které oddělují její interiér od vnějšího prostředí.
  • Ucelenou částí budovy je oddíl, podlaží nebo byt v rámci budovy, jež jsou určeny k samostatnému používání nebo byly za tímto účelem upraveny.
  • Větší renovace se rozumí renovace budovy, přičemž: celkové náklady na renovaci obvodového pláště budovy nebo technických systémů budovy jsou vyšší než 25 % hodnoty budovy bez hodnoty pozemku, na němž budova stojí, nebo renovace probíhá u více než 25 % plochy obvodového pláště budovy.
  • Nákladově optimální úrovní se rozumí úroveň energetické náročnosti, která vede k nejnižším nákladům v průběhu odhadovaného ekonomického životního cyklu, přičemž: nejnižší náklady se určují s ohledem na investiční náklady v oblasti energií, náklady na údržbu a provoz a případně náklady na likvidaci a odhadovaný ekonomický životní cyklus určují jednotlivé členské státy. Označuje zbývající odhadovaný ekonomický životní cyklus budov, kdy jsou požadavky na energetickou náročnost stanoveny pro budovu jako celek, nebo odhadovaný životní cyklus prvku budovy, kdy jsou požadavky na energetickou náročnost stanoveny pro prvky budovy.

Požadavky na snižování energetické náročnosti

Základním dokumentem je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov, tzv. European Performance of Building Directive II (EPBD II Recast) z května 2010. Směrnice EPBD II upravuje a nahrazuje v plném znění směrnici 2002/91/ES o energetické náročnosti budov z roku 2002 (EPBD).

Stavební sektor se stále rozrůstá, což má za následek neustálý růst spotřeby energie. V současné době podíl budov na celkové spotřebě energie v zemích EU činí 40 %. Snížení energie a využívání energie z obnovitelných zdrojů v sektoru budov představuje možnosti vedoucí ke snížení energetické závislosti zemí EU a emisí skleníkových plynů. Státy mají povinnost přijmout opatření s cílem dosáhnout rozsáhlých a dosud nevyužitých možností úspor energie v sektoru budov.

 

Rozložení spotřeby energie v EU
Rozložení spotřeby energie v EU
Spotřeba primární energie ve světě
Spotřeba primární energie ve světě

Přijatá opatření nesmí být v rozporu s jinými požadavky týkající se budov – požadavky na přístupnost, bezpečnost, využití budovy. Minimální požadavky na energetickou náročnost se pravidelně přezkoumávají nejméně jednou za pět let a v případě potřeby se aktualizují, aby odrážely technický pokrok v sektoru budov. Členské státy použijí metodu výpočtu energetické náročnosti podle společného obecného rámce. Energetická náročnost se určuje na základě vypočteného skutečného množství energie spotřebované za rok za účelem splnění různých potřeb spojených s jejím typickým užíváním a odráží potřebu energie na vytápění a chlazení k udržení předpokládaných teplotních podmínek budovy a potřebu teplé vody v domácnostech.

Obecný rámec výpočtu

Metoda výpočtu musí být stanovena s ohledem na alespoň tato hlediska:

  • následující skutečné tepelné vlastnosti budovy včetně jejích vnitřních příček: tepelná kapacita, izolace, pasivní vytápění, prvky chlazení, tepelné mosty,
  • zařízení pro vytápění a zásobování teplou vodou, včetně jejich izolačních vlastností,
  • klimatizační zařízení,
  • přirozené a nucené větrání, které může zahrnovat průvzdušnost,
  • zabudované zařízení pro osvětlení (zejména v nebytovém sektoru),
  • konstrukci, umístění a orientaci budov, včetně vnějšího klimatu,
  • pasivní solární systémy a protisluneční ochranu,
  • vnitřní mikroklimatické podmínky, včetně návrhových hodnot vnitřního prostředí,
  • vnitřní spotřebu energie.

Při výpočtu se má v případě potřeby brát v úvahu příznivý vliv těchto hledisek:

  • místní podmínky slunečního osvitu, aktivní solární systémy a jiné otopné soustavy a elektrické systémy využívající energii z obnovitelných zdrojů,
  • elektřina vyráběná formou kombinované výrobny tepla a elektřiny,
  • ústřední nebo blokové otopné a chladící soustavy,
  • denní osvětlení.

Pro účely výpočtu by budovy měly být vhodně rozděleny do následujících kategorií:

  • rodinné domy různých typů,
  • bytové domy,
  • administrativní budovy,
  • budovy pro vzdělání,
  • nemocnice,
  • hotely a restaurace,
  • sportovní zařízení,
  • budovy pro velkoobchod a maloobchod,
  • jiné druhy budov spotřebovávajících energii.

Cíle snižování energetické náročnosti

Základním požadavkem směrnice EPBD II je požadavek aby členské státy zajistily, že do 31. prosince 2020 všechny nové budovy byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie a po dni 31. prosince 2018 nové budovy užívané a vlastněné orgány veřejné moci byly budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Přijatá opatření musí být v souladu s nákladově optimální úrovní.

Nákladově optimální úroveň je optimální rovnováha investicemi a náklady na energie uspořenými během životního cyklu budovy. Pro odvození křivky nákladového optima uvažujeme celý životní cyklus budovy, od počáteční investice při výstavbě až po její případnou demolici.

Dva vstupní soubory dat:

  • Investiční finanční náročnost
  • Provozní finanční náročností

Provozní náročnost zahrnuje veškeré náklady spojené s dodávkou energie pro technické systémy vytápění, chlazení, větrání, úpravu vlhkosti vzduchu, přípravu teplé vody a osvětlení. Odvození optimální nákladové úrovně vychází ze sestrojení křivky nákladového optima. Nákladově optimální minimum je dáno průnikem křivek.

Nákladově optimální úroveň
Nákladově optimální úroveň

Členské státy stanoví nezbytná opatření za účelem zavedení systému certifikace energetické náročnosti budovCertifikát energetické náročnosti musí obsahovat energetickou náročnost budovy a referenční hodnoty, jako jsou minimální požadavky na energetickou náročnost, a umožňovat tak vlastníkům nebo nájemcům budovy porovnání a posouzení její energetické náročnosti.

Referenční budovou se rozumí výpočtově definovaná budova téhož druhu, stejného geometrického tvaru a velikosti včetně prosklených ploch a částí, stejné orientace ke světovým stranám, stínění okolní zástavbou a přírodními překážkami, stejného vnitřního uspořádání a se stejným typickým užíváním a stejnými uvažovanými klimatickými údaji jako hodnocená budova, avšak s referenčními hodnotami vlastností budovy, jejích konstrukcí a technických systémů budovy.

Implementace EPBD II a souvislosti

EPBD II vyvolala nutnost změny národních předpisů:

  • zákon č. 406/2000 Sb., Zákon o hospodaření energií, ve znění účinném k 1. 1. 2018,
  • vyhláška č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov, v aktuálním znění,
  • ČSN 73 0540-2(2011), Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky.

Zákon o hospodaření energií (406/2000 Sb.)

Splnění požadavků na energetickou náročnost budovy na nákladově optimální úrovni od 1. ledna 2013. Splnění požadavků na energetickou náročnost budovy s téměř nulovou spotřebou energie, a to v případě budovy, jejímž vlastníkem a uživatelem bude orgán veřejné moci a jejíž celková energeticky vztažná plocha bude:

  • 1. větší než 1 500 m2, a to od 1. ledna 2016,
  • 2. větší než 350 m2, a to od 1. ledna 2017,
  • 3. menší než 350 m2, a to od 1. ledna 2018,

Splnění požadavků na energetickou náročnost budovy s téměř nulovou spotřebou energie, a to

  • v případě budovy s celkovou energeticky vztažnou plochou větší než 1500 m2 od 1. ledna 2018,
  • v případě budovy s celkovou energeticky vztažnou plochou větší než 350 m2 od 1. ledna 2019
  • a v případě budovy s celkovou energeticky vztažnou plochou menší než 350 m2 od 1. ledna 2020.

 

Předchozí kapitola Obsah Další kapitola