Po deseti letech každodenního boje s realitou akademického světa nastal čas předat štafetu. K 30. červnu 2025 opouštím VŠTE. Přišel jsem v roce 2015 – ještě mladý, svěží, plný ideálů. Dnes mám za sebou deset let praxe, pár vrásek navíc, posunutý práh únosnosti, ale – světe div se – stále ještě věřím ve smysluplnost vzdělávání a ve studenty. Morální a etické zásady taky drží. I když někdy to chtělo víc než jen hektolitry kávy.
Za tu dobu jsem stihnul více než 750 hodin přednášek, přes 1300 hodin seminářů a více než 1000 hodin konzultací projektů. K tomu desítky bakalářek, diplomek a více než deset projektů a stovka publikací. A samozřejmě nekonečné konzultace, často v časech, kdy normální lidé už spí nebo aspoň neřeší výpočty energetické náročnosti budov. Pak výkazy a směrnice – ty věrné a nestabilní entity, které se měnily častěji než jízdní řád. A že jsem ho znal dobře. Trasa Ostrava–Praha–České Budějovice se stala mou druhou adresou. Některé vlaky dojely dřív než moje odpověď na e-mail, jiné měly tolik času, že jsem stihl opravit tři závěrečné práce, a ještě lehce přehodnotit smysl akademické existence.
Byla to jízda. Občas hladká, občas po kolejích, které evidentně navrhoval někdo s humorem. Ale především to byla etapa plná skvělých lidí – kolegů, studentů, přátel.
Teď trochu jiným tempem … ale pořád dál.
